Svařování je trvalé spojení konstrukcí nebo zařízení z plastu nebo kovu. Kovové díly se zahřátím uvedou do plastického, tedy pastovitého stavu. Poté se přiměřenou silou spojí bez použití pojiv. Malý objem je plastifikován pouze na rozhraní mezi plasty nebo kovy. Mohou existovat různé zdroje tepla. Nejoblíbenější je odporové elektrické svařování, tedy odporové svařování.
Druhy svařování:
- ohniskové vzdálenosti
- plyn
- vodní plyn
- kyslík-acetylen
- elektrický odpor
- třecí
- tupé zapalovací svíčky
- reflektory
- hrbatý
- lineární
Podle způsobu nejprve aplikujeme tlak, poté zahřívání nebo v opačném pořadí. Kovy můžete kombinovat i s keramikou.
Elektrické odporové svařování
Jedná se o spojování kovů na základě jejich přirozených vlastností, tj. elektrického odporu. Teplo se uvolňuje pomocí elektřiny a tlaku z elektrod. Kov se roztaví a díly se spojí. Svařování nevyžaduje třetí kov, tj. přídavný kov. Elektrické odporové svařování se mimo jiné používá ke spojování profilů nebo plechů. Kvalita spoje závisí na síle upnutí a na množství tepla. Při elektrickém odporovém svařování se nejčastěji používají metody bodového, hrbového, tupého a čárového svařování. Elektrickým odporovým svařováním lze spojovat mnoho materiálů. Svařování je v průmyslu hojně využíváno. Svařují se tyto materiály: nikl, hliník, titan, měď, železné a neželezné kovy.
Třecí svařování
Poměrně oblíbené je také třecí svařování. Při této metodě je teplota generována povrchovým třením. Jeden prvek je pevný a druhý se otáčí. Důležitá je difúze částic a také tečení. Energie se mění v teplo. Vytvoří se přiměřená plasticita a objekty se znehybní. Třecí svařování je relativně nová metoda ve srovnání s jinými metodami svařování. Tato metoda se používá ve velkosériových výrobách, jako jsou hliníkové ráfky, nářadí, autodíly.
